Můj kreativní proces

Začít bušit do klávesnice bez rozmyslu nikdy nepovede k úspěchu. Mít dobře rozmyšleno, jaká bude struktura webu a jak bude vypadat obsah, to je základ úspěchu. Není to v tom, jak bude web vypadat, ale jaké informace a jak bude prezentovat. A je to dřina. Je třeba následovat definovaný proces a prokázat vcelku vysokou sebekázeň, aby to mělo výsledky.

Vytvořit web je nakonec stejné jako napsat román. Filmy nám vnuknou představu, že kniha je okamžikem nápadu a pak už jenom autor buší do psacího stroje a je hotovo. Naopak, kreativní psaní je bolestivý proces dobrého promyšlení příběhu, velké připravy a postupného bolestivého psaní a přepisování. A po několika kritických přepsáních je dílo nakonec hotovo.

Kdo se pustí do tvorby webu, musí počítat s tím, že:

  • zabere mu to opravdu hodně času,
  • dopustí se mnoha chyb,
  • náprava chyb trvá déle než se čekalo (obecně všechno trvá déle),
  • nadšení vyprchá a je třeba si vybudovat návyk (každý den aspoň kousek),
  • držet se plánu je lepší než vrstvit nápady přes sebe (kreativa versus exekuce).

Teprve když se člověk pustí do psaní, tak zjistí, že je velký rozdíl napsat jeden email v práci a nebo stránku, která má vysvětlit dané téma na webu. Myslet na kontext a s jakou úrovní znalostí přichází člověk na stránku je tak složité. A umění vysvětlit věci tak, aby se nezamotal do pojmů a dojmů je složité. Postup od jednoduchého ke složitějšímu je logický, ale na implementaci je hodně složitý.

Kreativní proces
Můj tvůrčí proces, který mi funguje

A pak do toho vstupuje neúprosný konkurenční boj. Web nestojí sám o sobě, ale musí bojovat v konkurenci ostatních. Nejsou tu jen přátelé, ale i ti, o jejichž návštěvníky se krutě bojuje. Ale to patří jinam. Takže, jak jsem na to nakonec šel já.

Jaký kreativní proces se mi vyplatil?

Překvapivě, cesta k úspěchu se příliš neliší od toho, co nás učili už na socialistické základní škole. Když jsme měli napsat slohovou úlohu (to jsem měl naštěstí docela rád), tak první věc, kterou jsme museli udělat, bylo napsat osnovu.

A ta byla vždy stejná:

  1. Úvod
  2. Vlastní vyprávění
    1. První blok
    2. Druhý blok
    3. Třetí blok
  3. Závěr

Ve finále jsem dospěl k procesu, který se může zdát relativně zdlouhavý, ale vyplatil se mi, protože jsem si ujasnil, jak by měl celý web obsahově vypadat, až bude hotový. Navíc, věděl jsem, že to bude práce jako na kostele, protože neuvažuji o pár stránkách, ani desítkách, ale dotknu se ve výsledku několika stovek navzájem propojených stránek.

Takže… co mi nakonec pomohlo dobrat se výsledku?

  1. Prostudovat si pár knih o Human Resources a jakou mají strukturu.
  2. Podívat se, o čem a jak píšou některé weby o řízení lidských zdrojů.
  3. Vypsat si všechna témata, o kterých píší a kde jsem je našel.
  4. Sestavit si tabulku všech témat a v několika průchodech si určit, pod kterou kapitolu a sekci dané téma zařadit.
  5. Určit si, zda je to téma na samostatnou stránku a nebo stačí jenom zmínka.
  6. Určit si, s jakými dalším téma souvisí.
  7. Navrhnout si strukturu webu a strukturu URL adres.
  8. Určit si priority ve psaní - to znamená odkud kam. Je to těžší, než by si člověk myslel.
  9. Vrhnout se do psaní.

A jak napsat první (a další) stránku?

U stránky nastoupí proces, který je hodně podobný psaní slohové práce na základní škole. Nejdřív je třeba dost přemýšlení o tom, co by měla stránka říct a jak by měla vypadat.

Taky je potřeba si dobře rozmyslet, jestli je jenom taková podpůrná nebo je pro celý web důležitá. Ty důležité si totiž zaslouží mnohem větší péči. Je to hodně o SEO, což je pro Human Resources pojem neznámý, ale hýbe pro změnu online světem.

Online svět má výhodu v tom, že je možné se nechat inspirovat tím, jak věci řeší ostatní. To znamená, že je občas fajn lehce kopírovat, jak to řeší ostatní. A přidat si k tomu jenom nějakou vlastní inovaci. Je to taková asijská metoda konkurenčního boje. Když něco funguje, tak to zkopíruju, protože oni budou kopírovat mě.

Takže pro napsání stránky je můj proces:

  1. Napsat si téma stránky.
  2. Vyjasnit si propojená témata, zda mají stránku, nebo potřebují jen lehce vysvětlit.
  3. Ujasnit si klíčová slova, která jsou pro stránku důležitá.
  4. Napsat si osnovu pro stránku.
  5. Napsat první draft jednotlivých podtémat na stránce.
  6. Přepsat první draft.
  7. Nechat uležet alespoň 24 hodin.
  8. Znovu upravit druhý draft.
  9. Přidat obrázek, pokud je třeba.
  10. Publikovat.

Zdá se to zdlouhavé, ale Řím taky nepostavili za jeden den. Kreativní psaní není o nápadu okamžiku, je to dřina, i když se to potom prezentuje trochu jinak. Bez komplexní představy o tom, jak má stránka zapadat do celkového konceptu, to nemůže dopadnout dobře. Nikdy se to nedokončí.

Jak se naučit se opět soustředit?

Celý proces kreativního psaní ještě dokáže pořádně nabourat a otrávit jeden problém moderní civilizace. Neumíme se už soustředit. Překliknout na poslední zprávy, mrknout na kousek filmu z Netflixu, podívat se pár fotek na Instagramu, to všechno nás odvádí od toho, abychom produktivně pracovali na svých cílech.

Prokrastinovat je tak snadné. Od toho jsem se vrhnul na Pomodoru techniku, abych si jasně určil svoji cestu za denním cílem práce. Je to jednoduchá technika, která člověku pomůže soustředit se. Nestanovuje priority a úkoly jako ostatní techniky GTD (Get Things Done), ale pomáhá s tím, jak se u něčeho udržet, když už se do toho pustím.